Adrenalin pulzující v žilách. Překonávání sebe sama. Objevování vertikálního světa… To vše je lezení. Sport, který je nádherný a plný svobody. Pro některé je lezení dokonce smyslem života. Možná tě už ale někdy napadlo položit si zásadní otázky: „Je lezení bezpečný sport? A jak lézt bezpečně?“
Horolezectví i sportovní lezení se řadí k extrémním sportům. To jsou sporty, které v sobě nesou vyšší míru rizika. Určitému riziku se nicméně vystavuješ, i když třeba jen sedáš do auta. A je na tobě, nakolik svými znalostmi a zkušenostmi toto riziko dokážeš eliminovat na přijatelnou úroveň… Aby sis trošku udělal představu, co (ne)bezpečné lezení obnáší, začti se do prvního dílu seriálu Jak lézt bezpečně.
Pobalím rodinu, zaplatím vstupné a hurá na stěnu
…napoprvé ale vyraz s lezeckým instruktorem, nebo zkušeným kamarádem. Obzvlášť po olympiádě se s nováčky na stěně roztrhl pytel. Jakpak by ne. Lezení je atraktivní sport. Na první pohled se navíc může zdát, že stačí dojít na stěnu a lézt. Je to přece určitě snazší než se naučit jezdit na běžkách. Vždyť lézt umí každý. Ale pozor!
Skoro každý den (a přes víkendy obzvlášť) vidím na umělé stěně zástupy potenciálních (sebe)vrahů. Špatně docvaknutá karabina. Lano zamotané mezi nohama. Lezec, co nedává pozor. Volně pobíhající děti pod stěnou. Špatná technika jištění… a takto bych mohla pokračovat další půlhodinu. Ne všechny tyto situace musí nutně končit fatálně. Ale ruku na srdce, ty bys chtěl, aby tvoje dítě/parťák/atd. odcházelo ze stěny byť jen ze zlomenou rukou? Asi ne.
Přitom stačí tak málo. Uvědomit si, že i lezení má určitá (bezpečnostní) pravidla. A buď si je velmi důkladně nastuduješ z příruček, nebo si na své první lezecké krůčky zaplatíš instruktora lezení. Ten ti předá první informace o tom, jak lézt bezpečně.
Lezení mi půjde samo, jsem přece sportovní typ
Nikdo ti nebere, že jako sporťák zvládneš základní techniku lezení raz dva. Lezení však není jen o tom někam vylézt. Potřebuješ se taky bezpečně dostat zpátky na zem. V případě boulderingu to není zas taková věda, i když i slézání/seskakování z boulderu má svá pravidla. Ale mnohem větší kámen úrazů je lezení s lanem. Tam už se bavíme o několikametrových výškách. A věř, že takový volný pád z deseti, patnácti metrů už sakra bolí.
Na laně se zkrátka bez zvládnuté techniky jištění neobejdeš. Ať už si jdeš „pouze“ zalézt na naviják, nebo tě jistí parťák, potřebuješ vědět jak lézt bezpečně. Že na lezení a jištění potřebuješ úvazek, jistítko s odpovídající karabinou a vhodné lano, to napadne většinu z nás. Ale divil(a) by ses, jak často na stěně vídám rodiče, kteří své dítě „jistí“ způsobem, že nepotřebují ani úvazek, natož jistítko. A ještě se tváří dotčeně, když jim vysvětlím, že v holých rukách opravdu ani své dvacetikilové dítě neudrží, až jim spadne z deseti metrů.
Je lezení opravdu bezpečné? Vždyť přibývá úrazů na stěnách
Návštěvnost lezeckých center jasně hovoří o popularitě lezení. Ať už se vydáš na umělou stěnu v Brně, Praze nebo jakémkoli menším městě, bude stěna spíš plná než prázdná. Lezení je dnes velmi oblíbený a dostupný sport. Bohužel spousta začátečníků podceňuje rizika, která lezení přináší. Případná chyba či zaváhání pak vede k pádu a zranění.
Jak ale pádům předcházet a lézt bezpečně? Zaprvé: Nebuď zbytečný hrdina a začni s lezením pod dohledem zkušeného lezce, ideálně lezeckého instruktora. Vždyť i lyžovat ses nejspíš učil(a) s instruktorem. Nebo ne?
Není pravda, že by lezení bylo čím dál víc nebezpečné. Naopak, materiály používané pro lezeckou výbavu jsou čím dál vyspělejší a metodika propracovanější. To, co se mění, je erudovanost lidí, kteří lezou. Ta se bohužel nezvyšuje společně s vyšší návštěvností umělých stěn.
Krom nedostatečných vědomostí přichází úrazy také s rutinou. Když začínáš lézt, nejspíš cítíš strach. Strach z pádu, kterému podřizuješ veškerou svou činnost. Lezeš opatrně. Kontroluješ jištění. Strach se ale s další a další návštěvou stěny zmenšuje, až třeba zmizí úplně. Začíná ho nahrazovat rutina. Do lezení se vkrádá nepozornost, ztráta respektu. A tohle je mojí noční můrou.
Jak lézt bezpečně? Zodpovědný přístup je základ!
Stačí sebekriticky posoudit své znalosti a nebát se požádat o radu zkušenějšího kamaráda nebo ideálně instruktora. Pozor, zkušenější lezec nerovná se ten, co už jednou, dvakrát lezl. I když po takovém zaškolení všichni ve zdraví odejdete, neznamená to, že ovládáte techniku lezení a jištění. Po takovéto návštěvě stěny dojde k navození falešného pocitu bezpečí, a to je paradoxně to nejhorší, co tě může potkat.
To, co funguje kamarádovi, nemusí být vždy metodicky správně. Některé věci totiž fungují jen díky vhodné konstelaci hvězd (a fyziky) – jednou je to vhodný poměr hmotnosti lezce a jističe, jindy tlusté chlupaté lano, nebo třeba jen prosté štěstí. Štěstěna však po tvém boku nemusí stát pořád. Co fungovalo jednou, může mít podruhé hrozivé důsledky.
Jak na sebe obléct úvazek a jak zamknout karabinu, to pochytíš po první návštěvě stěny. Ale budeš po hodině, dvou vědět, jak a proč lezecké věci a principy fungují? Znát možné příčiny chyb a umět jim předcházet? Jestli ano, gratuluji. Odpověz si sám: „Věřil bys svému kamarádovi, co už pár týdnů chodí na stěnu, že mu svěříš svůj život? Dáš za něj ruku do ohně, že ti dokáže vysvětlit všechny potřebné zákonitosti lezení a jištění?“ Pokud si nejsi stoprocentně jistý, koukni na nabídku lezeckých kurzů. Stojí sice víc než pivo, které zaplatíš kamarádovi za lekci, ale můžeš si být jistý, že v lezeckém instruktorovi najdeš zkušeného učitele lezení.
0 komentářů